Jsou Francouzi marniví? A je to skutečně stravou?
Těch pár dnů, které zbývaly do mé definitivní schůzky s Edgarem, mi dělal starost jistý problém. Protože se ráda dívám na hezké mladé muže (a nejen dívám), obávala jsem se těla starce - jak bude vypadat bez šatů? Neodradí mě to?
Doufala jsem, že ne, chtěla jsem dosáhnout stavu bezvýhradné touhy. Myslím, že jsem si s hrůzou vybavovala bledé zahraniční důchodce na pláži v Santa Barbaře, s černými ponožkami, tlustými pupky, zarudlými lokty a zády porostlými bílým chmýřím.
Nyní už něco vím o marnivosti Francouzů, zvláště mužů, kterým se líbí ženy, a vím tedy, že se udržují. (Přesto jen málo si jich barví vlasy.) Nebo to možná není marnivost, ale zdvořilost, co je vede k tomu, aby se udržovali v dobrém stavu.
Roxy říká, že je to úžasnou kvalitou francouzské stravy, ale pro ni je všechno francouzské úžasné. I když vůči francouzským manželům zřejmě zatrpkla. Myslím, že to máco dělat s tím, že ve Francii spolu obě pohlaví spolupracují, což je přesný opak válečného stavu, který panuje u nás doma, kde všichni tloustnou ze zoufalství a nenávisti, aby své milované co nejvíc eroticky odpuzovali.
To byla ukázka z knihy Rozvod, kterou napsala Diane Johnsonová a kterou vydalo nakladatelství JOTA. Jestliže vás úryvek zaujal, zúčastněte se naší soutěže a při troše štěstí můžete knihu vyhrát. Více informací najdete v sekci Soutěže. Zdroj: www.venusanka.cz
